Testi.cz – Geografie

mlhovinový

planetární

mimoplanetární

planetkový

slapové jevy

zdánlivý pohyb nebeské sféry

střídání dne a noci

střídání ročních období

Venuše

Neptun

Mars

Merkur

střídáním dne a nocí

strmými pravými břehy řek, které tečou ze severu na jih, na severní polokouli

strmými levými břehy řek, které tečou ze severu na jih, na severní polokouli

slapovými jevy

veškeré přirozené družice planet Sluneční soustavy

souhrnné označení pro planetky (vč. trpasličích planet) a komety

předchůdci planet - malá tělesa z hornin, zmrzlé vody a plynu

meziplanetární prach, ze kterého vznikly prstence obřích planet

je největší

atmosféra je tvořena z cca 90% vodíkem

má tzv. Galileovy měsíce, z nichž největší je Titan

je pátou planetou od vzdálenosti od Slunce

vznikají periodicky v období 11, 90 nebo 600 let

při přeměně vodíku na hélium

při magnetickém působení ve Slunci, tedy v místech slunečních skvrn

při ochlazování teplých plynů ve fotosféře

Kuiperův pás se nachází za drahou Neptuna.

Meteorit je neshořelá část meteoroidu, která dopadla na zemský povrch.

Kometa se skládá z jádra, kómy, ohonu a héliového oblaku.

Hlavní pás asteroidů (čili planetek) se nachází mezi drahami Marsu a Jupitera.

Energetickým zdrojem Slunce je konvektivní zóna.

Značná část planetek a komet ve SS vznikla až po zapálení termojaderných reakcí Slunce.

Granulace a sluneční skvrny lze nejlépe pozorovat v chronosféře Slunce.

Po zapálení termojaderných reakcí Slunce započal vznik planet SS.

Jarní rovnodennost nastává 20. až 21. března.

Slunce má diferenciální rotaci kolem své osy - na rovníku trvá rotace 36 dní, na pólech 25.

Precese a nutace má za následek změny poloh světových pólů.

Měsíc má vázanou rotaci, tedy kolem své osy se otočí za stejnou dobu jako kolem Slunce

ve 14. století

v 16. století

v 18. století

ve 12. století